Již odnepaměti se lidé snažili překlenout údolí a nepřístupný terén mosty.
Od prostého položení klády přes řeku se lidstvo během věků posunulo v konstruktérství mostů mnohem dále. Již perská armáda používala lodní mosty a římské legie kromě pontonů začaly využívat trámové stavby. Italové stavěli mosty kamenné či zděné, a to nejen pro dopravní účely, ale i pro vedení vodovodů – tyto mostní stavby známe pod názvem akvadukty.
Ve světě i u nás jsou dodnes k vidění mosty kryté, ač historicky jsou od výše uvedených mostů již značně vzdálené. Nejznámější takovouto stavbou u nás je most v Českém Krumlově, který pochází z 18. století a je chráněnou památkou Unesco.
Již v 18. století vznikaly stavitelské školy, které se zaměřovaly zvlášť na výstavbu mostů.
V 19. století se začalo s budováním visutých řetězových mostů.
Ty již měly mostovku a pilíř, takže postupně mizely mosty s malými oblouky.
Patent na beton r. 1796 a objev ocelových výztuží o sto let později dovolily konstruktérům stále odvážnější návrhy.
V první polovině dvacátého století se stavitelství opět prudce posunulo vpřed díky výrobě svazků ocelových lan.
Ve stavitelství se tak prosazuje metoda tzv. letmé montáže, kdy most je realizován bez lešení tím, že na již vystavěné části mostu se další části navěšují současně z obou stran, a to přímo z mostu.
Mimořádně cennými mostními stavbami byl most u Podolska na Vltavě z r. 1940, který získal i ocenění na výstavách v Lutychu a v Paříži a téměř v jeho stínu do r. 1960 stojící unikátní řetězový most, který byl přenesen do Stádlece u Tábora coby národní technická památka.
První český silniční betonový most byl otevřen r. 1896 a najdete ho v Praze na Elsnicově náměstí.
V naší republice je na dálnicích a silnicích neuvěřitelných 17000 mostů a 1352 z nich je starších než sto let.