V tomto článku se podíváme na to, jak to vlastně všechno bylo na začátku, ještě než se vůbec začala vyrábět auta tak, jak je známe dnes. Všichni si myslí, že vědí, jaká je ta pravá historie, ale možná je to všechno trochu jinak. Předchůdce aut vynalezli v podstatě v Číně, kde lidé tzv. jezdili v plachetních vozech, které byly hnané větrem. Jezdili tam v rovinách už odpradávna a byly naprosto běžnou součástí života v Číně. Měly k tomu dokonce přístroje na měření ujeté vzdálenosti a kresliči map podle nich určovali, jak je daleko z města do města a z jedné země do druhé.
Takové tzv. pozemní plachetnice se objevily i v Rusku. Tehdy kníže Oleg v nich útočil na hradby města Byzance. Později, na začátku sedmnáctého století sestrojil rychlý větrný vůz holandský matematik Šimon Stevin. Vůz dokázal pojmout až čtyřicet pasažérů. Byl hnán plachtami jako lod‘ a projel na mořském pobřeží mezi městy Scheweningen a Petten vzdálenost 68 kilometrů za dvě hodiny. V té době to byl nemyslitelný výkon. Šimon Stevin takové jízdy opakoval a byl průkopníkem hromadné dopravy mechanickými vozidly. V hluboké historii, konkrétně ve středověku žil římský milovník mechaniky Vitruvius a také učenec Heron, který byl proslulý a oni dva popisovali ve svých knihách pokusný vozíček hnaný trysající párou.
Fungoval na principu měděného kotlíku, který byl do třetiny naplněný vodou, pod kterou hořelo. Voda se začala vařit, z trysky unikala pára a podvozek se rozjel. Bylo to velmi pomalé, ne jako letadlo, rozhodně o dost pomalejší systém.